Pre jeden malý výskumný projekt som potreboval dobrú definíciu pojmu entropie. Vďaka googlu a wikipedii som narazil na “starý” článok na českom tzb-info.cz, kde je pojem veľmi dobre vysvetlený. A najmä je tento tuho fyzikálny pojem daný do súvislosti s našou bežnou činnosťou. Článok je z roku 2002 kedy ešte OZE nemalo takú nálepku ako dnes.
Čo je to teda tá ENTROPIA?
Podľa slovenskej verzie wikipedie je to: “Entropia je fyzikálna veličina, ktorá meria neusporiadanosť (náhodnosť, neporiadok,mieru neurčitosti) systému. … Táka definícia mi moc nepomohla, lebo sama o sebe má veľkú entropiu:-).
V spomínanom článku tzb-info.cz/925-co-to-je-entropie popisujú entropiu takto: “Na entropii lze pohlížet jako na molekulární neuspořádanost. Entropie látky je větší pokud roztaje a ještě větší pokud se odpaří. Pevná látka se mnohem přesněji definuje, její tvar a vlastnosti než látka v kapalném stavu.”
No nakoniec som sa dopracoval k pochopeniu, že entropia je vlastne akési meradlo (ne)užitočnosti. Čím je vyššia entropia, tým menej užitočnej energie schopnej konať nejakú prácu je v uzavretom systéme.
Dôsledky pre náš život
Práve tie dôsledky pre náš život zo záveru článku je to čo ma nadchlo. Dalo mi to iný pohľad na potrebu vyššieho používania decentrálnych obnoviteľných zdrojov a ale aj separovania odpadkov (toto už je môj dôvetok):
“Entropie a její nárůst v přírodě, v uzavřeném systému našeho životního prostředí charakterizuje naši cestu k zániku a sebedestrukci. Z energetického pohledu je využívání neobnovitelných energetických zdrojů, jaderné energie a prostředků, které převyšují přirozenost přírody zatěžující naše životní prostředí. Toto zatížení neustále narůstá společně s entropií a chaosem v podobě hurikánů, nadměrného tepla, sucha nebo dešťů. Příroda sama o sobě nezná chaos, má svůj pevný řád a jen my jej společně s nárůstem entropie vytváříme, protože využíváme fyzikálních zákonitostí do krajních mezí, které nejsou k životu zapotřebí.
Například teplo domova (20°C) vytváříme ve vzdálených elektrárnách pomocí páry o teplotě několika set °C, těžíme uhlí (zdevastujeme krajinu a nastavujeme životy v dolech), uhlí spálíme (což je nejprimitivnější využití jedinečné chemické suroviny, která není nahraditelná), pak ohříváme páru, tou roztáčíme drahou turbínu, tou poháníme generátor a tím produkujeme elektrickou energii. Pak následuje dlouhé ztrátové vedení a pak teprve my, co tím zbytečkem drahé energie vytápíme špatně zateplené budovy, drahá švejkovina… Přitom je dostatek tepelné energie všude kolem. Jediným výrazným primárním zdrojem energie na Zemi, který nezpůsobuje nárůst entropie je energie slunečního záření. Slunce si svou entropickou daň zaplatí svým zánikem za miliardy roků a my s ním, pokud nezanikneme mnohem dříve vlivem vlastního chaosu, neuspořádanosti, nevratnosti a entropie a nejen té energetické.”
Obdobne je to aj s tou recykláciou:
Na sobotnom nákupe v obchodnom reťazci si kúpim plný košík tovaru. Jedlo, ovocie v igelitovom sáčku, novú rýchlovarnú kanvicu (stará sa pokazila), kávu v patronach do toho bláznivého stroja (to je len príklad, takú kávu zo zásady nepoužívame). A teraz prídeme domov: ovocie do ľadničky a sáčok do koša, kanvicu rozbalíme a kartón – šup do koša vedľa igelitky. Vtedy sa ešte nachádzajú pomerne ľahko oddeliteľné veci v jednej nádobe. Ale z tých potravín si vyberiem jogurt a zjem ho. Samozrejme ako lenivý konzument kelímok nevypláchnem (samozrejme pitnou vodou), ale len tak hodím do koša. Zvyšky toho jogurtu sa rozmažú po kartóne a aj igelitke. Jogurt bol hustý, tak som smädný – a veď v chladničke mám v plechovke pivo. Šup s ním do žalúdku a pokrčenú plechovku – kam inam ako do koša. A už tam vzniká neusporiadaný “bordel” z rozmočeného kartónu, igelitky od jogurtu, platu, hliníka od piva…
A takto sa množstvo rôznorodého “odpadu” v koši zväčšuje. Už pred chvíľou to nebol len papier (dá sa dať do “zberu! alebo ako podpaľ do kotla), kov – plechovka, alebo plast. Táto zmäť má vysokú entropiu – neužitočnosť. Už to nie je ľahko rozdeliteľné na rôzne spracovanie. A kde to teda skončí – na skládke. Niektoré časti tam zhnijú a skvasia a pustia do atmosféru metán. Iné tam budú aj po stovke rokov – hliník, sklo a aj väčšina plastov.
Keby sa však v odpade zachovala nízka entropia, tak máme viacero nádob na smetie a každá iný spôsob následného spracovania a využiteľnosti. Vytriediť v čase a mieste vzniku to stojí málo energie, neskôr to už ani nemusí byť možné..